Zobrazují se příspěvky se štítkemHolky na slovíčko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHolky na slovíčko. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 28. března 2011

Maminkovské skupinky

         Matky v naší zemi potřebují mnoho povzbuzení v jejich mateřství. Vliv médií, prostředí a nevěřících přátel je nesmírně velký a je nastaven proti rodinám, proti řádnému naplňování role otce a matky. Úžasným prostředkem k tomu, aby maminky mohly být maminkami dle Božího plánu, je obecenství na tzv. maminkovských skupinkách.
Ráda bych se podělila o vlastní zkušenosti s těmito skupinkami. Setkáváme se jednou týdně dopoledne (od 9 do 10,30 hod.) v počtu asi osmi maminek. Děti hlídá jeden bratr ze sboru, který tam plní civilní službu. Mít zajištěno hlídání dětí je jedním z důležitých předpokladů, aby skupinka mohla splňovat svůj úkol. Pokud nemáte ve sboru „vojáka“, určitě najdete tetičku důchodkyni nebo vysokoškoláka, který má jeden pracovní den volný. Maminky si takto na skupince mohou od dětí odpočinout. Některým našim dětem určitou dobu trvalo, než si zvykly být bez maminky. Byly jsme však neústupné, nedbaly na jejich protesty a raději jsme se jednu dobu zamykaly. Mít na skupince klid je pro nás prioritou.
Ohledně programu: probíraly jsme to, co ostatní skupinky - totiž nedělní kázání. Vedoucí vždy před bohoslužbou obdržela zkrácenou verzi kázání, do něhož si mohla během kázání dopisovat své poznámky. Tento systém má jednu obrovskou výhodu: odpadá náročná příprava. Navíc se snažíme v každém tématu zaměřit na oblast manželství a výchovy. Jednu dobu jsme probíraly relace TWR „Zadáno pro dámy“ s Marií Frydrychovou.
Zpravidla každé setkání začínáme chválením Pána písněmi. Poté čteme Písmo a po krátkém výkladu následuje sdílení. Většinou se vynoří nějaký problém, za který se na konci modlíme. Na modlitbu je dobré vyhradit na závěr sejití čtvrthodinku a ohlídat to, protože na modlitbách hledáme odpovědi na naše otázky, sílu od Pána atd.
Při hledání vhodných prostor pro skupinky je důležitý počet dětí a maminek. Když jsme byly tři či čtyři a zhruba tolik dětí, stačil byt. Avšak při větším počtu dětí se vyplatí scházet třeba v klubovně modlitebny, aby děti mohly být poblíž v místnosti pro dětskou besídku.
Myslím si, že maximální počet maminek na skupince je sedm nebo osm. Pokud je totiž dvojnásobný počet dětí od kojenců po předškoláky, je hlídání velmi náročné. Rovněž malé skupinky v počtu dvou, tří maminek stojí za to! Mohou být dokonce hlubší ve vztazích díky větší otevřenosti. Pokud nějaká maminka vypadne na delší dobu, např. z důvodu nemocí dětí, je třeba na ni pamatovat a nějakým způsobem s ní být v kontaktu.
Pro vedoucí je též důležité, aby si našla co nejdříve svou zástupkyni. Hlavně pro dobu, kdy bude pečovat o své nemocné dítě. Najdete ji snadno. Pokuste se scházet s nějakou perspektivní sestrou ze skupinky častěji - můžete třeba chodit spolu na pískoviště apod. Smyslem vašich rozhovorů bude zjistit zájem o skupinku, vztah k ostatním maminkám, aktuální zkušenosti s Pánem atd. Dále se snažte pověřovat svého potenciálního vedoucího různými úkoly, od vaření čaje přes vedení chval a sdílení se svými zkušenostmi až po... Takto poznáte míru zodpovědnosti, obdarování, slabé i silné stránky a další vlastnosti.
Přínosem pro skupinku je být v osobním kontaktu s ostatními maminkami. Tady záleží na vašich rodinných podmínkách, vynalézavosti, ochotě k obětování se. Někdy úplně stačí čtvrthodinka, například po společných nákupech, přičemž všechny tyto schůzky, mající za cíl pastoraci, absolvujte společně s dětmi. Myslíme na to, aby děti měly o zábavu postaráno a současně byly svědky vzájemných modliteb, čtení z Bible, aby viděly praktický křesťanský život ve službě Pánu. V žádném případě nemůžeme dát dětem najevo, že nám překážejí, protože my zrovna děláme mnohem důležitější věci.
Pokud přemýšlíte, v jakém věku dítěte je vhodné začít chodit na skupinku, mám na vlastní kůži vyzkoušeno, že po šestinedělí to u druhého dítěte šlo úplně hladce. Miminko máte u sebe, nakojíte ho, kdy potřebuje, a stejně vám většinu skupinky prospí. Takže neváhejte a choďte co nejdřív. Vítány jsou i těhotné maminky a nezapomeňte zvát i nevěřící.
Chci vás všechny vroucně povzbudit k zakládání „maminkovských“ skupinek. Je to nádherná služba, přinášející mnohá požehnání, služba velmi potřebná a radostná. Boží slovo nás napomíná a vybízí ke službě v Židům 5, 12: „Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.“

Dana Kašparová

úterý 28. září 2010

Výměna kříže

Bylo jednou jedno skladiště křížů, do kterého přišel člověk přející si vyměnit vlastní kříž za jiný – lehčí. Odložil tedy u dveří „svůj“ kříž a počal vybírat... Jeden byl  moc dlouhý, druhý pro změnu zase příliš krátký, třetí nadmíru široký... Konečně vybral jeden, který mu „seděl“! A tu s úžasem zjistil, že je to ten „jeho“ kříž, který předtím zanechal u vchodu.

Většina z nás zná tento příběh. Ale umíme se z něj poučit? Zkuste se někdy zaposlouchat v čekárně u lékaře anebo na vaší „maminkovské“ skupince. Téměř každá z nás naříká! Jednu trápí soužití s tchýní, která sladkostmi rozmazluje její děti, jiná naopak vzdychá nad tím, že nemá nikoho, kdo by jí pohlídal děti (rodiče má 100 km od domova), další by si tolik přála podruhé otěhotnět (vždyť Pepíkovi už bude sedm!) a ty pro změnu s rostoucími obavami sleduješ třítýdenní absenci menses. Možná patříš mezi ty z nás, které si už připadáme příliš „staré“ na svá hyperaktivní batolata pohybující se pouze maximální rychlostí, netušíc, že nedaleko žije mamina, pro kterou je velikou událostí, když jedno z jejích DMO postižených čtyřletých dvojčátek samo, bez cizí pomoci, popoleze padesát cm!
Apoštol  Pavel  vyznává: „Naučil jsem se být spokojen  s tím, co mám...“ (Fil. 4,11).
Učme se společně pokoře a vděčnosti.                                                                            Katka

To byl super den!

To byl super den! Právě jsme se vrátili - obtěžkáni spoustou dojmů a nákupních tašek - z celodenního výletu do sedmdesát kilometrů vzdálené Ostravy. Děti jsou tak utahané, že je stačí  osprchovat a samy míří do postelí, dnes mi odpadlo vaření a v jednom zapadlém bazaru jsme objevili nádherný malinký žebřiňáček, který bude v létě ozdobou naší zahrádky... Zvoní telefon. Volá neznámá maminka, je nadšena „maminou“ a nabízí své svědectví a brepty svých dvou rarášků. Pak se trochu nesměle ptá, zda-li by nám „nepomohlo“ 10.000,- Kč, které by s manželem rádi věnovali na dobrou věc...
Z krásného snu mě budí ostrý pláč... Jsou čtyři ráno, včera jsem opět do půlnoci seděla nad „maminou“, šestou noc „bojujeme“ s Matouškovými prořezávajícími se stoličkami a čtvrtý týden už naši domácnost “okupují“ neštovice... “Pane Bože, jak já to zvládnu?!“ Už se mi nedostává sil čelit “se ctí“ celodennímu ukňouranému duetu “Co budeme dělat?“ (Ještě štěstí, že Mates zatím neumí mluvit!) a otrávené “Už zase?!“ jako odezva mým návrhům mě opravdu už vytáčí...
Rozespalá ohřívám v kuchyni malému čaj a tu mě „probere“  pohled do tygřích očí a na větu, která je vytištěna vespod obrázku: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ Pomalu začíná svítat - venku i ve mně.
Z Tyry zdraví
                                                                                              Katka

PS: Nezdálo se mi náhodou o Tobě?