Podobně, i když jinými slovy, končí i další tři evangelia. Posledně jsme definovali pojem kariéra jako rychlý pracovní postup, ke kterému je třeba vysoké, cílené nasazení. Zároveň jsme se shodly, že mateřství v žádném případě kariéra není. Nyní si klademe otázku, co je naše poslání. Ze zmíněného evangelijního textu tušíme, že posláním Ježíšova učedníka není lidská kariéra, ale jít ke všem národům, získávat učedníky pro Krista, křtít je a učit je zachovávat Ježíšovy příkazy. Posláním věřícího člověka, ať už muže nebo ženy není být doktorem, učitelem, redaktorem, farářem, otcem či matkou. To všechno je pouze prostředek onoho hlavního poslání. Posláním věřícího člověka je jít k nevěřícím, zvěstovat jim spásu v Kristu a nový život, který přichází skrze znovuzrození.
Jestli jste, moje milá Katko, Jano, Maruško, Markéto, Evo, Jarmilo.... jestli jste přijala Pána Ježíše za svého osobního Pána a Spasitele, pak to hlavní ve vašem životě není, zda máte titul inženýrky nebo jste zahradnice, ale ani to, jestli máte dětí pět či jedno. Hlavní je, abyste dokázala vyjít k nevěřícím a zvěstovala jim věčnou záchranu, kterou pro nás vydobyl Pán Ježíš. Nevěřící národ může mít různou podobu. Může to být národ inženýrů, redaktorů, zahradníků, a také maminek v poradně nebo důchodců, kteří žijí ve vašem činžáku. Naším cílem, ke kterému nás Pán Ježíš povolal, však není pouhý úspěch v zaměstnání, ale ani jen hezky fungující rodina. Naším cílem je dovolit Ježíši v nebi, aby nás proměnil do své podoby a skrze nás mohl přijít k lidem tady na zemi.
V krásné zemi, ve které žijete, chybí úcta k životu. Bezbožnost způsobila, že mezilidské vztahy a úcta člověka k člověku je v hlubokém úpadku. A protože to je hřích, který je Bohu odporný, Bůh očekává od svého lidu, že v této oblasti se bude chovat jinak. To, že přijímáte děti, které vám Bůh dává a chcete je vychovat podle jeho řádů, je jeden z prostředků k onomu celkovému zvěstování Božího království.
Jestliže apoštol Pavel požaduje od starších žen, aby vyučovaly mladší ženy v dobrém a vedly je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, aby byly rozumné, cudné, staraly o domácnost, byly laskavé a měly respekt a úctu vůči svým mužům, jak čteme v listu Titově v druhé kapitole, pak to nežádá po ženách proto, že z nich chce udělat neasertivní, uťápnuté chudobky, ale aby Boží slovo nebylo zneváženo. Hledám-li odpověď na otázku, zda lze právě teď sloučit mou osobní pracovní kariéru s naším rodinným životem, v prvé řadě se musím ptát: "Bude mým rozhodnutím Boží slovo naplněno skutkem a nebo bude zneváženo?" A Boží odpověď na takto přímou otázku na sebe nenechá dlouho čekat a v každém životním období bude jiná. Jiná, když máme doma batole, jiná, když máme šikovné, bezproblémové školáky a jiná, když přijdou děti do puberty. V našem myšlení je zaběhnuto, že do tří let má být máma s dětmi doma, a pak už to poběží samo. Jenže praxe ukazuje, že děti potřebují blízkého dospělého nejen v předškolním věku, ale často i znovu v pubertě. Vím o dvanáctiletých, třináctiletých dětech z křesťanských rodin, které velmi trpí tím, že maminka je od rána do večera v práci. A jsou jiné rodiny, kde by otci i dětem prospělo, kdyby maminka všechno nedělala za ně a děti měly také nějaké povinnosti.
Přiznám se, že si nejsem jistá, jestli stačí mít na plný úvazek mateřství. Abyste mi rozuměly, já samozřejmě podporuji vás všechny, které jste doma s dětmi a snažíte se vytvořit jim silné rodinné zázemí. Věřím, že celé nebe stojí na vaší straně a fandí vám. Ale to hlavní, co my křesťané máme žít skutečně na plný úvazek, je Kristus v nás. Proč? Protože se nám ukázala Boží milost, která přináší spásu všem lidem: Všem - nejen maminkám a dětem. A tato Boží milost nás vychovává, podtrhuji vychovává k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Slova, která před dvěma tisíci lety napsal apoštol Pavel Titovi jsou, mé milé děvenky, náš plný úvazek. Ono dovolení Bohu, aby nás vychovával žít jinak než žije svět. A já věřím, že mateřství naplno prožité, v době a v zemi, kde rodina je doslova v úpadku, je jeden z prostředků, kterým onu rozumnost, zbožnost a spravedlnost můžeme fyzicky prezentovat i na veřejnosti. Ale základem našeho života, zdrojem síly k tomu, abychom obstály, zdrojem radosti, pokoje a spravedlnosti, je jen Ježíš Kristus v nás. Ať je Pán Ježíš s vaším duchem.
Marie Frydrychová
