"Hodně malých dětí je nemocných a mladé maminky jsou z toho vystrašené," napsala Jolana Kaletová, když mě prosila o radu pro Maminu, co se starostmi v nemoci. Opravdu je kolem nás mnoho nemocných a trpících, včetně dětí a neznepokojuje to jen mladé matky. Mělo by nás to znepokojovat všechny.
Během mého života nikdy nebylo v této zemi tolik dobrého jídla a tak pohodlný život (přes všechnu nezaměstnanost), jako je tomu v posledních letech. Ale zdá se, že zdraví a pohodlný život nejdou dohromady. Čím jsme pohodlnější, tím jsme nemocnější. Pohodlnost se může projevovat různým způsobem a já se zaměřím na několik věcí, ale nemusíte to brát osobně, pokud se vás to netýká.
1. Hygiena - Někdo vnesl mezi mladé matky falešnou informaci, že kojené děti nemohou onemocnět. Takže s kojenci a batolaty chodí úplně všude, chřipka nechřipka. Je pravda, že skrze mateřské mléko dítě dostává i určité protilátky, ale ani mateřské mléko není zázračný nápoj, který by nás opravňoval nedodržovat hygienická a karanténní opatření. Kojenecká úmrtnost u nás neustoupila na základě kojení, ale na základě dodržování hygieny a karantén. Konečně šestitisíciletá historie židovského národa mluví také o tom, jakou sílu má hygienické opatření a karanténa. Kojily všechny národy, ale jen židovský národ měl Zákon obsahující i hygienická a karanténní opatření pro všechen lid. Hygiena a karanténa je Boží ustanovení, ne socialistický přežitek.
Pokud jsou děti plné rýmy a kašlou nebo dokonce berou nějaké léky, neměli bychom je vodit mezi zdravé děti, a to ani na návštěvy ani do sboru. Proč mají mé děti nakazit cizí děti? Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim. Po nemoci dopřejte dětem delší rekonvalescenční dobu s postupným zvykáním na čerstvý vzduch a na další děti. Obzvlášť jsou-li děti nemocné často. Když se brzy po nemoci dítě s kamarády zdivočí, lítá a křičí, snadno znovu začne kašlat a problémy horních cest dýchacích se opakují nebo oslabený organismus podlehne jiné chorobě.
3. Do školek se vracejí děti nedoléčené. Chápu, že zaměstnané matky spěchají do práce, ale naprosto nechápu, proč do těchto věčně zamořených kolektivů posílají děti ženy z domácnosti. Stále více se utvrzuji v názoru, že děti v mladším předškolním věku do velkých kolektivů nepatří. Pro vás je to pohodlné, ale já jsem ještě neviděla dítě, kterému by to svědčilo. Obzvlášť v zimním období.
4. Dalším problémem může být ložní prádlo. V minulosti bývalo ložní prádlo především bílé, muselo se vyvářet a žehlit na vysokou teplotu, dalo to velkou práci, ale právě tohle zajištovalo zničení všech bacilů. Dnes se používá ložní prádlo barevné, dětské povlečení přímo barvami hýří. Nepere se tak často, nedá se vyprat na vysokou teplotu a většinou se nežehlí. Přičteme-li k tomu, že se dnes díky pamperskám děti v noci dlouho počurávají a celou noc leží v nasáklých plenách, nevím, nevím, jestli se bacily v některých dětských postelích nepěstují ve velkém.
5. Také ubývá přirozeného pohybu na čerstvém vzduchu. Čím je rodina lépe situovaná, tím méně se hýbe. Děti tráví čas převážně zavřené v místnostech a když se někam přemísťují, zase jedou dopravním prostředkem. Denní pohyb na čerstvém vzduchu je pro malé děti důležitější než všechny zájmové kroužky. Vím, že jsem vás, milé maminky, moc nepotěšila, ale mateřství je práce, nikoliv dovolená.
Po slově napomenutí však musí přijít povzbuzení. Významný brněnský pediatr MUDr. Teyschl říkával mladým maminkám, nešťastným z dětských nemocí: „Tak rostou děti". Dítě musí získat určité obranné látky, a proto některé nemoci přicházet budou. Dokonce i Písmo říká, že je dobré muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí (Pl 3, 27). To znamená, že i nemoci mohou posloužit k budování charakteru dítěte a budování zodpovědnosti rodičů. Když tedy přijde nemoc, nemáme se propadat do strachu, ale naopak se smíme o to víc přimknout k Bohu. Bože zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď zda nejdu cestou trýzně, po cestě věčnosti mě veď. (Ž 139, 23-24) Přesně tento stav má nemoc vyvolat. Bůh nechce falešnou bezstarostnost, ale také na nás nesesílá deprese. Nemoc je produkt zcela opačný Božímu charakteru. Je to důsledek lidského pádu. Náš Bůh není nemocný, On je naopak stoprocentně mocný. Pokud tedy dovolí, aby jeho lid byl bezmocný-nemocný, pak to dovoluje jen proto, abychom se utíkali do jeho moci, do jeho ochrany. Někdy se mi zdá, že člověk třetího tisíciletí je tak pyšný a do sebe zahleděný, že nemoc je jedním z mála důvodů, kdy je ochoten nebo dokonce přinucen se zastavit.
Nejlepším způsobem zastavení se je poděkovat za tuto situaci a postupovat podle biblických návodů. Jestliže jsme často nemocní, máme se pokořit a poprosit své starší v církvi, aby se za nás a naše děti modlili, mazali je olejem a pomohli nám vyznat se z hříchů. Jakubova epištola tohle říká jasně. Pokud se za nás starší modlí a nemoci se přesto opakují, pak se skutečně máme kořit před Bohem a zeptat se, jestli neděláme něco špatně. Když nenaučím děti, aby si před jídlem umývaly ruce, když je nenaučím kašlat do kapesníku, když sama nerespektuji nařízení lékaře, dokonce ho před dětmi zesměšním, pak mi ani modlitba starších nepomůže.
Ale jestli mě naopak mé svědomí neobviňuje, jestli vím, že dělám, co je v mých možnostech, jestli jsem před Bohem pokorná, potom i při nemocech smím být v jeho náruči, smím mu předkládat své prosby a smím z Něho, z Ježíše Krista, který vzal na sebe všechny nemoci na kříž, čerpat sílu i víru v uzdravení svých dětí. Je mnoho biblických míst, které mluví o důvěře v nemoci. Kniha Job, Izaiáš 53. kapitola, Žalm 91., všechna evangelia, 2. kapitola 1.Petrovy, atd. Máte-li tísně a strachy z nemocí, dovolte Duchu svatému, aby vás oslovil určitým konkrétním biblickým místem, které se hodí na vaši situaci. Tuhle Boží odpověď si pak opakujte, naučte se ji nazpaměť, čtěte ji dětem a žijte s ní. Boží slovo má moc nás ochránit ode všech strachů.
Ano, mateřství opravdu není dovolená. Procházíte-li životním obdobím, kdy jste se stala ošetřovatelkou svých dětí (byť neplacenou), pak tento úkol přijměte a naplňte ho s Ježíšovou pomocí ze všech svých sil. Možná potřebujete mladou, zdravou pomocnici. Poproste ve sboru nějakou sestru, která ještě děti nemá, aby vám pomohla. Pro ni to bude dobrá škola, pro děti změna a pro vás povzbuzení. Ale nebojte se, až děti vyrostou, už tolik nemocné nebudou. Vydržte! Marie Frydrychová
Žádné komentáře:
Okomentovat