AŠANA

Narodila ses pouhých deset tisíc kilometrů jihovýchodně od České republiky, v zemi vonící hřebíčkem a skořicí, santalem a koriandrem, ale i kravskou močí, sálající z rozpálených chodníků, prachem a horkým asfaltem, tisíci ohníčky z usušených kravinců i jídlem, které na nich bublá. Na severu se až do nebe tyčí himálajské štíty, obklopující malebná údolí pokrytá rýžovými políčky, čajovými plantážemi nebo záhony šafránu. V horských pralesích nalezneme stáda divokých slonů, nosorožců, tygry, levharty a mnohé jiné. Na východě se donekonečna rozprostírá radžastánská poušť, která svou pustotou kontrastuje s pestrým koloritem místních obyvatel a jejich úžasných měst. Svatá města se stovkami chrámů denně po tisíce let přitahují milióny poutníků k modlitbám a meditacím. Ranní rituální koupele ve vodách svaté řeky Gangy jsou symbolem víry a jednoty. Ulice lemují malé obchůdky se zbožím rozličným, pouliční prodavači sedí mezi rajčaty a banány na svých čtyřkolových pultech, hospůdky zakouřené dýmem z ohnišť, s kuchyní vystavenou až do ulice, lákají dozlatova opečenými samozky, obalovanými feferonkami, v sirupu plovoucími cukrovými koulemi. Ulice žije svým každodenním rytmem, strýcové klábosí u sklenky čaje, tety nakupují do košů čerstvou zeleninu na oběd, slečny a paní se nesou davem ve svých pestrobarevných sárí, rikšové podřimují a sem tam poočku vyhlížejí potenciálního zákazníka. Vše se tu děje na ulicích. Holič pečlivě zastřihává knír dohladka vyholenému mladíkovi. Zubař rve jeden z posledních zubů zdrceného pána. Na chodníku kdosi spravuje motor a rozhodně se nenechá rušit kolemjdoucími, kteří ho téměř překračují. Děti se honí mezi ležícími krávami a krávy spokoje-ně žvý-kají svoji ranní dávku novin a banáno-vých slupek. Z nedaleké hlavní třídy sem ještě doléhá řinčení, troubení, zvonění strojo-masy motocyklů, cyklo-rikš, taxíků a cyklistů. Stačí však zajít za roh, vstoupit do chrámu, a člověk se octne ve světě pestrobarevných božstev, vůně tyčinek a klidu. Hinduismus má velmi blízko k lidem. Nabízí jim celou řadu bohů, ze kterých si mohou vybrat toho svého. Jejich podoby a příběhy jsou plné fantazie a dokonale se v nich zrcadlí celý lidský svět v tom dobrém i zlém. Stopy jejich uctívání najdeme v každém domě, ve výzdobě autobusu i na odlehlých stezkách vysoko v horách.

Tvou zemi proslavila křehká klenba Tádžmahalu, Mahátma Gándí a misie Matky Terezy.

U vás platí pravidlo, že porodit holčičku je velké neštěstí. Dívka představuje věno, které budou muset v den jejího sňatku rodiče zaplatit. Pohybuje se v částkách od několika set po tisíce rupií - a přidá se televize nebo skútr. Jak praví přísloví: "Vychovávat dívku je jako zalévat sousedovu zahradu." Hinduistická víra také říká, že duše otce, který nemá syna, se nemůže reinkarnovat a je odsouzena k věčnému bloudění. Být dívkou v této silně patriarchalní společnosti proto znamená mít menší cenu než posvátné zvíře Indů - kráva.

Tahle země je plná smutných příběhů žen a děvčátek, které jsou odsouzeny již s prvním nadechnutím. Ženy jsou zkrátka přítěží, nepotřebným břemenem, kterého je třeba zbavit se co nejdříve. Metody, jak se zbavit nechtěně narozené dívky, jsou různé. Někde tchyně nebo porodní bába udusí novorozence polštářem, jinde je krmí opiem či solí. Na jihu Indie se též praktikuje metoda - dítěti se podává mléko s hořkými bobulemi, které vyvolávají smrtelný průjem. Nebo se holčičky pokládají do vařícího mléka. Tento fenomén se nepodařilo zastavit ani ekonomickým rozvojem ani rostoucí vzdělaností. Výsledek je vidět i na statistikách: v Indii připadá na sto narozených chlapců 87 dívek. Odborníci odhadují, že v Indii schází asi padesát miliónů žen, přestože Indie v roce 1992 podepsala Mezinárodní úmluvu o právech dítěte, kde stojí, že diskriminace dětí podle pohlaví je zakázána.

Ve tvé zemi ženy staví benzinové pumpy, asfaltují silnice a muži sedí ve stínu a odpočívají. Pracovní týden je šestidenní, od 9:00 do 18:00 - 19:00 večer.

V restauraci otevírají dveře zásadně jenom mužům, jídelní lístek ženě nepatří do ruky, a když si náhodou sama vyberete jídlo, čeká se na souhlasné přikývnutí doprovodu. Na tržištích vás obchodníci oslovují pouze "pane". A opět je lépe, když se vydáte na nákupy v pánském doprovodu, budíte tím více důvěry. Může to být sluha, řidič a nebo si najmete nosiče, který komunikuje s prodavači, nehne se od vás na krok a dodává vám vážnosti. Prodavači se totiž okamžitě shání po vašem doprovodu. Pokud žádný nemáte, tak nejenže vás ošidí, ale stáváte se pro něj nezajímavou. Můžete být sebevzdělanější, sebebohatší, ale bez svolení manžela nebo mužského zástupce rodiny si nemůžete otevřít bankovní účet, nemáte právo ani požádat o cestovní pas.

U lékaře funguje princip „o mně - beze mě“. Lékař se ptá manžela či jiného mužského příbuzného, jak se žena cítí, jaké má příznaky apod. Lékař konzultuje ženin stav s manželem, nařídí mu, jak se má žena léčit a jde se domů. Ženin názor či pocit nikoho nezajímá.

Ty se jmenuješ Ašana a máš smůlu, že jsi žena a zároveň příslušnice vrstvy dalitů - nedotknutelných. Tato kombinace tě řadí na nejnižší stupínek indického sociálního žebříčku a dělá z tebe terč nejhorších surovostí.

Podle hinduistických dogmat jsou dalité považováni za „nečisté“ a ve stavovsko-kastovní hierarchii, která vznikla před 2500 lety a která odděluje „čisté“ od těch, kteří by se mohli „znečistit“. Stojí na nejnižším stupni. Společnost se v této hierarchii dělí na čtyři „varny“ (kasty) se sestupnou „čistotou“: kněží, válečníci, obchodníci a služebníci. Až pak následují dalité. Tradičně pracují v takových oblastech, jako je úklid odpadků, přeprava mrtvol, porážení dobytka či vydělávání kůží.

„Jsem dvojnásob prokletá“ říkáš o sobě. „Protože jsem žena a dalit, celý život se mnou jednali jako se zvířetem...“ Po chvilce mlčení se opravíš: „Ne, hůře než se zvířetem!“

Stejně jako sedmdesát sedm procent dalitských žen neumíš číst ani psát. Stejně jako většina z nich jsi pracovala jako zemědělská dělnice pro statkáře z vyšších kast. Stejně jako mnoho z nich jsi byla ponižována a několikrát znásilněna. Páni s vámi zacházeli jako s věcmi. Ti, kdo tě nazývali nečistou a nechtěli s tebou sdílet svou vodu a potravu, byli mezi prvními, kteří na tobě prováděli sexuální praktiky, které jsi ani nechápala. Začalo to, když ti bylo teprve dvanáct let. Vzpomínáš si, jak  ses musela ve vesnici předvádět nahá.

Před dvaceti lety jsi přijela do Dillí ze své obce v severoindickém státě Harijána, abys unikla svému osudu. Žiješ se svým bratrancem a manželem, který je také dalit, a pěti dětmi v chudinské čtvrti blízko znečištěných vod řeky Jamuny. Vašim obydlím je jedna zdravotně závadná místnost se střechou z plastové fólie. Dosud jsi nenašla pevné zaměstnání. Snažíš se uživit svou rodinu tím, že dopravuješ cihly na staveniště, kde pracuje také tvůj manžel. Tam také opět začalo fyzické zneužívání ze strany zaměstnavatelů. Není v moci tvého muže, aby tě bránil, a tak raději neříkáš nic.

Tady stále platí, že kráva má větší cenu než žena.

Zpracováno podle Internetu a knihy J. Klímy: Pět misek bez dna, Panorama, 1989

(suk)