Než se začalo koncem osmého století před Kristem používat mincí, prováděly se obchody výměnnou formou. Mezi hlavní výměnné zboží patřilo: vlna, ječmen, pšenice, datle, kovy, stavební dřevo, víno, med, dobytek, drahé kameny, zlaté nádoby, vzácné ovoce. Bohatý byl ten, kdo měl množství dobytka a drahých kovů, např. Abraham byl velmi zámožný, měl stáda, stříbro i zlato (Gn. 13,2). Nejčastějším drahým kovem, kterým se platilo, bylo stříbro. Používalo se ho při koupi nemovitostí, tvořilo základ věna nebo kupní cenu za nevěstu. Zlato se užívalo méně častěji a figuruje při placení poplatků až po stříbře. Hrálo důležitou roli při mezistátních obchodech. Tak například Chíram získal za sto dvacet talentů zlata dvacet měst od Šalomouna (1.Král. 9, 10-14). Někdy používali k placení i měď (bronz). Kovy používané jako oběživo musely být snadno přenosné. Zlato se často nosilo v tenkých tyčinkách nebo klíncích, zpracovávalo se do formy klenotů (náramky, nosní kroužky). Zlato a stříbro se také přechovávalo v podobě odlitků, nádob, prachu nebo malých úlomků, jež se mohly snadno roztavit a hned použít k mnoha účelům. Měď se přepravovala v plochých okrouhlých discích. Na cestách se malé kousky kovů nosily ve váčku nebo pytlíku z kůže či látky. I když neměli kdysi takové vymoženosti jako dnes my (platební karty, bankomaty, …), zato se nemuseli bát, že někdo vytuneluje banku i s jejich pracně našetřenými úsporami.
Žádné komentáře:
Okomentovat