Jako první na zemi otěhotněla Eva. Od té doby jiný způsob, jak přijít na svět neexistuje. I přes nespočítatelné množství těhotenství, která už proběhla, je každé úplně jiné, neopakovatelné a když si výše uvedenou definici pomyslíme, musíme uznat, že těhotenství a jeho výsledek - živé dítě, není nic jiného než zázrak. Tolik stará, tolikrát opakovaná, tolik normální situace a přesto, když kterákoli žena otěhotní, nikdy už její život není stejný. Změní se toho hodně a někdy docela radikálně.
Ideální je situace, kdy se miminko přihlásí plánovaně a všichni se těší. Nebo se může ohlásit i neplánovaně a všichni se těší. Těžkosti nastávají, když se záporných předpon ve slovech popisujících těhotenství nasbírá víc. Neplánované, nečekané, nechtěné… Žena takto těhotná se dostává do problémů osobních, psychických i společenských. Je zvláštní, že psychické problémy takovéto ženy mohou být velmi podobné, i když jakoby na ruby obrácené i v situaci, kdy děťátko nepřichází. Žijeme v tak absurdní době, že žena může být ponížená nejen neplodností, ale, podle jakýchsi lidských měřítek, i velkou plodností.
Apoštol Pavel vyznává: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Gal. 2,20). Věříme tomu, že si nás Ježíš zamiloval? A věříme tomu, že jako Král králů by i v našem životě chtěl hrát první housle? Potřebujeme se naučit ve všech situacích přicházet k Ježíši a žít z víry, protože bez živé víry nemá křesťanství žádné opodstatnění. Dokud jsme silní sami v sobě, Boha nepotřebujeme. Bůh Otec však ve své nekonečné lásce a moudrosti dovoluje situace, kdy s Ním musíme začít mluvit naprosto poctivě. Dozvědět se, že čekám dítě, které jsem neplánovala nebo naopak přijímat fakt, že dítě nepřichází, je jedna z nejtěžších okolností života. Těžší už bývá jen rozloučení se s někým, koho milujeme. Přijetí toho, co nechceme a rozloučení se s tím, co chceme, mají stejnou váhu. Když připustíme, že se v našem srdci hromadí hořkost či cokoli jiného a vylijeme to všechno před Bohem, přijde Jeho řešení. A s Jobem pak budeme moci vyznat: „Až dosud jsem o Tobě jen slýchal, ale teď Tě znám.“
Podívejme se na problematiku nečekaného těhotenství ještě z jiného pohledu. Psychologové rozlišují rodičovství biologické a psychologické. Věda překonala staré představy o tom, že biologické rodičovství je něco jedinečného, nenahraditelného. Náš přední dětský psycholog Zdeněk Matějček říká, že o osudu dítěte nerozhoduje fakt těhotenství a porodu, ale fakt „přijetí“. Žádné biologické dějství samo o sobě nemůže zaručit, že dítě bude „přijato“. Avšak toto „přijetí“ dítěte je nutnou podmínkou pro další pozitivní soužití. A před více než dvaceti stoletími řekl Ježíš: „Kdo se pokoří, bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“ Mt. 18,4-5. Pro mnohou ženu znamená přijetí dítěte skutečný krok pokory a víry. Marie Frydrychová pokládá v jednom ze svých pořadů na toto téma otázky, zda opravdu přijímáme skrze nového, bezbranného človíčka samotného Ježíše? Je skutečně narození dítěte tak obrovský zázrak? Je to setkání s Bohem v té nejhmatatelnější fyzické rovině?
Dále pokračuje nádherným povzbuzením pro všechny maminky v této situaci: Zdá se, že jestli chce Bůh, aby i v naší zemi vyrostla generace jeho vyvolených, nemůže spoléhat jen na to, až my se pro dítě svobodně rozhodneme. Některé z nás by se po nejrůznějších těžkých zkušenostech pro další dítě už nikdy nerozhodly, přesto jsou však zřejmě v Božím plánu určeny zcela konkrétní děti, budoucí dospělí lidé, které tu Pán chce mít, bez ohledu na to, jestli je chceme my. V Izajáši 44,2-4 se píše: „Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti: Neboj se, Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách.“
Možná právě vás Bůh pro tuto situaci vyvolil, zformoval v životě matky a po všechny roky vám pomáhá, protože si vás vybral. Bůh určil, že v době, kdy to už nikdo nebude očekávat ani chtít, povolá ze svého rozhodnutí svůj lid, který poroste jako vrby u vody, který se rozhodne pro absolutní následování Boha, a který se vydá Bohu Izraelovu tak, jak to nikdo z nás doposud neuměl. Bůh potřebuje, aby maminka budoucí silné generace nespoléhala na sebe, ale od početí dítěte spoléhala jen na jeho Dárce. To dítě je malý, udatný Rek Hospodinův. A ten, který ho do života povolává, ho také neopustí a neopustí samozřejmě ani jeho otce a matku.
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.“ Př.3, 5-6.
Použité materiály:
Malá československá encyklopedie
Matějček, Zdeněk: Rodičovství biologické a psychologické.Přednáška.
TWR, Frydrychová, Marie: Zadáno pro dámy. (JOK)
Žádné komentáře:
Okomentovat