NISA

Jmenuješ se Nisa a žiješ v odlehlé končině Botswany na severním okraji pouště Kalahari. Patříš mezi Kungy (Křováky), lid živící se sběrem divokých plodin a lovem zvěře v polovyprahlých stepích. Jste malí (v průměru asi 150 centimetrů vysocí), hubení, svalnatí a na Afričany máte světlou pleť. Žiješ v tradiční kungské vesnici, která by návštěvníkovi připadala ohromně křehká a nenápadná ve vysoké trávě a mezi řídkými stromy okolní buše. Při pohledu na šest nebo sedm chatrčí z trávy by si možná všiml, jak jsou nízké a posazené těsně vedle sebe přibližně do kruhu. Všechny vchody jsou obráceny dovnitř k velkému společnému prostranství. Uprostřed, kde si často hrají děti, není žádná tráva ani křoví, aby bylo dobře vidět hady či jejich pěšinky. Rodinný i vesnický život se odehrává venku. Chatrče jsou příliš malé, takže se v nich dá sotva spát. Před každou chatou hoří oheň.

Nemáte žádnou psanou kulturu, a tak sedáváte pospolu a povídáte si, často celé hodiny.

Rodiče Ti našli manžela, ještě když jsi byla dítě. On se jmenoval Tašej a byl o deset let starší - byl to už muž. Postavili vám manželskou chatku, z které jsi s pláčem utekla k rodičům. Za nějaký čas si pro Tebe Tašej znovu přišel a odvedl Tě do své vesnice. Staral se o Tebe a vychovával Tě. Až za pár měsíců jste se poprvé milovali. Asi rok poté jsi poprvé menstruovala (bylo Ti tehdy šestnáct). První menstruace se oslavuje rituálem připomínajícím svatební obřad. Několik let Ti trvalo, než sis zvykla na svého muže a začala ho mít i ráda. Ještě než jste měli s Tašejem děti, přivedl si do rodiny druhou ženu. Ve třech jste žili necelý rok. Nedokázala jsi se s ní dělit o manžela, praly jste se a nakonec jsi ji vyhnala.

V Tvém životě se vystřídalo několik mužů. Tvým milencem byl i mladší bratr Tvého muže. Ale vztah k Tvému muži (ve tvém jazyce “k tomu důležitému“, „k tomu, s kterým žiji ve společné chatě“) a k milenci („k tomu malému“, „k tomu z buše“) byl vždy kvalitativně odlišný. Vztah k manželovi byl bohatý, vřelý a bezpečný. Vztahy k milencům vášnivé a vzrušující, ale přechodné a nespolehlivé. Také Tě odrazovalo nebezpečí odhalení a strach z pohlavních chorob, které se v oblasti v poslední době objevily.

Tak jako ostatní ženy trávíš skoro čtyři hodiny denně starostí o domácnost: nosíš vodu, sbíráš dříví na topení, udržuješ oheň, stavíš chaty (konstrukci) a obstaráváš doškovou krytinu, upravuješ lůžka a chystáš a podáváš jídlo. Dvakrát nebo třikrát týdně se vypravuješ na sběr, při němž urazíš něco mezi 3-20 kilometry. Při návratu neseš kromě dítěte 7-15 kilogramů plodin, ale nezřídka i přes 20 kilogramů! Za rok ujdeš asi 2500 kilometrů. Znáš téměř 500 druhů rostlin a živočichů, víš, které z nich jsou jedlé a které mají léčebné, toxické, kosmetické či různé jiné účinky. Sbíráš na 105 druhů jedlých částí rostlin (např. ořechy, boby, hlízy a kořínky, listy, pryskyřici, bobule) Vybíráš také med z včelích hnízd a ptačí vejce. Cenným „úlovkem“ jsou neporušená pštrosí vejce. Jejich nutriční hodnota se rovná asi tuctu slepičích vajec a kromě toho ze skořápek lze udělat výbornou nádobu pro přenášení nebo skladování vody. Z rozbitých skořápek děláváš korále, které pak navlékáš nebo našíváš do náhrdelníků, čelenek a zástěrek. Občas chytáš drobné savce, želvy, hady, housenky, hmyz.

Potraviny málokdy skladuješ delší dobu. Je možné se spolehnout na to, že okolí poslouží jako jakýsi přírodní sklad, odkud je možné si jídlo vzít, když ho člověk potřebuje. Občas je sice nedostatek některého důležitého druhu rostlinné potravy, ale málokdy se stane, že by nebylo dost ořechů mongongo. Kvalita vaší výživy je znamenitá. Ve vaší stravě je velice málo soli, tuků a uhlovodanů (zvláště cukru), zato mnoho různých rostlinných olejů, vláknin a vitamínů i minerálů. Odpovídá v podstatě nejmodernějším představám o správné výživě. Strava a poměrně volné životní tempo vás chrání před „civilizačními chorobami“ - netrpíte vysokým krevním tlakem, aterosklerózou, ztrátou sluchu, křečovými žilami, žaludečními vředy ani senilitou. Zato vás trápí infekce dýchacích cest a malárie. Téměř patnáct procent dětí umírá před patnáctým rokem; dvacet procent jich umírá v prvním roce života, většinou na gastroenteritidu a bronchitidu..

Muži zase kácí stromy na topení a stavbu chat, zhotovují a opravují nářadí, obstarávají a připravují maso. Muž prokáže svou schopnost ulovením velkého zvířete. Loví je maličkými lehkými šípy napuštěnými jedem, který se získává z larev určitých brouků, většinou zasáhnou antilopu, pakoně či zajíce na správném místě (jed působí na centrální nervový systém zvířete). Maso není otrávené. Nebezpečí hrozí jenom tehdy, kdyby se jed dostal do krevního oběhu člověka. Proto se ve vesnici otrávené šípy ukládají do uzavřených toulců a věší se mimo dosah dětí. Kromě toho se pro jistotu jedem napouští pouze tyčka šípu, ne ostrý hrot, aby nedošlo k otravě při náhodném poranění..

Často se vypravuješ na celé dny do vesnic vzdálených řadu kilometrů a ještě delší cesty podnikáš, když se celá skupina stěhuje nebo táhne navštívit známé žijící přes 100 kilometrů daleko. Při tom dlouhém putování neseš kromě nejmladšího dítěte také svůj nevelký majetek - hmoždíř s paličkou, nádobí na vaření, nádoby s vodou, hůlku na hrabání, různé ozdoby a oblečení.

Věříš, že k početí dochází, když se spojí semeno s poslední menstruační krví. Menstruaci považuješ za „bezvýznamnou věc“ - snad proto, že mezi těhotenstvími menstruuješ jenom několikrát. Při nejsilnějším krvácení omezuješ návštěvy anebo tam jdeš v noci, kdy nikdo nevidí, jestli máš na nohou krev.

Své děti rodíte samy mimo vesnici. Když přišel čas, nikomu jsi nic neřekla, odešlas pár set kroků od vesnice, připravila sis polštář z listí a porodila dítě. Druhé ženy, které zaslechly pláč novorozeněte, Ti přišly pomoci při vypuzování placenty, s přeříznutím pupeční šňůry a ošetřením novorozeněte. Dítě považujete za člověka, teprve až je přineseno do vesnice.

První mléko (kolostrum) dítěti nedáváte - musí se ty dva, tři dny obejít bez potravy, když ve vesnici není jiná kojící žena, která by ho pomohla živit. Tvé mateřské mléko bylo analyzováno a zjistilo se, že má dostatečnou výživnou hodnotu a složením je téměř srovnatelné se vzorky odebranými ženám na Západu. Nemluvňata jsi všude nosila na holém těle v koženém vaku zavěšeném přes rameno, měla kdykoli přístup k tvému prsu, kojila jsi třeba několikrát za hodinu, obyčejně nejméně tři roky - do doby, než jsi znovu otěhotněla. Malé se odstavení silně bránilo, nepomáhalo ani natírání bradavek mastí z hořkého kořene, trvalo několik měsíců, než se úplné odstavení povedlo. Jakmile se ti narodilo další dítě, musel se starší sourozenec vzdát také výsady spát těsně po Tvém boku. Nějaký čas sice mohlo spát mezi Tebou a Tvým mužem, ale za nějaký čas jste mu vykázali místo za mladším sourozencem. Bylo také „odstaveno“ ze závěsu. Když jsi mu začala navrhovat, aby vedle tebe šlapalo po svých a později na tom trvala, vypukly opět záchvaty vzteku... (mezi kungskými sourozenci bývá věkový rozdíl asi čtyři roky - nezvykle dlouhá doba u lidí, kteří neznají antikoncepci. Jedno z možných vysvětlení dlouhého intervalu mezi porody je dlouhá doba kojení.)

Věříš, že po smrti zůstává zde tělo, kdežto duše vstupuje do světa duchů předků na nebesích , který je v mnohém podobný lidskému světu na zemi. Tam žijí i bohové, včetně dvou nejvýznamnějších: Velkého boha, stvořitele světa, který lidem poskytuje dobro, a Menšího boha - ten je mu podřízen, který přináší většinou neštěstí a smrt. Roli prostředníka mezi světem duchů a lidí přebírají vaši léčitelé, kteří se při skupinových tancích dostávají do transu a rituálně vytáhnou nemoc z těla. Úspěch léčby závisí na přesvědčovacích schopnostech léčitele a na zatvrzelosti duchů. Umění léčit ovládá skoro polovina mužů a třetina žen.

První dítě - holčička Čuko - zemřela v prvním roce. Druhou holčičku Naj jsi porodila při sběru ořechů. Další tvé těhotenství skončilo potratem. Holčička Bau, dříve než začala chodit, Ti taky umřela. Poslední byl syn Kzau. Brzy po jeho porodu zemřel Tvůj muž Tašej na TBC. Muži ho pochovali do jámy vyvrtané hluboko do termitiště. Po pohřbu jste podle Vašich zvyklostí opustili vesnici a nedaleko si postavili novou. Zhotovit tradiční chatrč netrvá déle než pár hodin a za několik dní může stát celá nová vesnice. Znovu jsi se vdala, ale další děti jsi už neměla. V dospělém věku Ti zemřela i dcera Naj a syn Kzau. Tehdy Ti bylo nejhůře... Ale život jde dál a žít se musí... Hlavu vzhůru, Niso!

(suk)